BOZP, osobní údaje a koronavirus

BOZP, osobní údaje a koronavirus

Může zaměstnavatel sdělit zaměstnancům, že se jejich kolega nakazil koronavirem? A může zaměstnance poslat na test? Nový druh koronaviru, který je snadno šiřitelný při osobním kontaktu a který dostal název SARS-CoV-2, připravil zaměstnavatelům a jejich pověřencům nové výzvy při zpracování osobních údajů.

BOZP

Zaměstnavatelé mají povinnost zajistit zaměstnancům bezpečné pracoviště. To znamená, že musí neustále vyhodnocovat možná rizika pro zdraví zaměstnanců ale i třetích osob, které se na pracovišti pohybují, přijímat preventivní opatření a stanovovat pravidla pro bezpečný výkon práce.

Je tedy bez diskuze, že zaměstnavatelé musí reagovat na vývoj koronavirové nákazy a přijmout opatření k tomu, a by v maximální možné míře zabránili v šíření nemoci Covid-19 na pracovišti. V tomto kontextu může zajištění BOZP vyžadovat zpracovávání informací o zdraví zaměstnanců. To jsou citlivé osobní údaje, pro jejichž zpracování musí existovat zvláštní právní základ, a zaměstnavatelé musí zvlášť šetřit soukromí zaměstnanců.

Jako právní základ pro zpracování lze použít čl. 9 odst. 2 písm. b) nařízení GDPR, který umožňuje citlivé údaje zpracovávat pro účely plnění pracovněprávních povinností. Provádění BOZP je právní povinností zaměstnavatele, která může v nezbytných případech odůvodnit i zpracování osobních údajů týkajících se zdravotního stavu zaměstnanců. Ke zpracování tedy není zapotřebí souhlasu zaměstnanců.

Jak na legální zpracování zdravotních údajů?

Dodržovat GDPR je povinné i při epidemii, takže se uplatní se všechny povinnosti vyplývající z GDPR. Na co by si ale zaměstnavatelé měli dát zvláštní pozor při rozhodování o tom, jak budou monitorovat zdraví svých zaměstnanců?

1. Princip minimalizace. Sbírejte minimum informací, které reálně potřebujete pro udržení bezpečného pracoviště a uchovávejte je jen po minimálně nezbytnou dobu.
2. Princip proporcionality. Udělejte si balanční analýzu, ve které zvážíte, zda zpracování citlivých osobních údajů přespříliš nezasahuje do soukromí zaměstnanců a zda je zásah vyvážen přínosem pro organizaci.
3. DPIA. Udělejte si DPIA. Pokud jste ji nestihli udělat před tím, než jste narychlo přijali opatření, udělejte si analýzu co nejdříve.
4. Transparentnost. Zaměstnance, popřípadě návštěvníky, informujte o tom, jak osobní údaje o jejich zdraví zpracováváte. Informace musí být dostatečně detailní, protože se jedná o citlivé údaje.
5. Pravidelně opatření revidujte. Pro procesy související s koronavirem si stanovte krátké doby jejich revize, protože s ročními revizními dobami si určitě nevystačíte. Na podobu opatření bude mít vliv nejen vývoj rizika nákazy v regionu ale také výsledky výzkumů o chování viru, popřípadě nalezení vakcíny či léku.

V souvislosti s BOZP a koronavirem zaměstnavatelé mohou zpracovávat i údaje, které nevypovídají přímo o zdraví zaměstnance, například cesty do rizikových oblastí, kontakt s nakaženou osobou, vstupy na pracoviště. Jejich zpracování lze založit na plnění zákonné povinnosti nebo oprávněném zájmu zaměstnavatele. Může se ale jednat o údaje o soukromí zaměstnanců, které se běžně v souvislosti se zaměstnáním nezpracovávají. Zvýšenou opatrnost doporučujeme dodržet i u nich.

Může zaměstnavatel zpracovávat informace o tom, kteří zaměstnanci onemocněli Covidem-19?

Obecně může, neboť znalost této informace bude vždy přispívat k přijetí preventivních opatření na pracovišti. Umožní to zaměstnavateli identifikovat zaměstnance, kteří přišli s nákazou do styku, popřípadě informovat externisty, provést dezinfekci příslušných prostor.

Zaměstnavatel může po zaměstnancích vyžadovat, aby ho informovali, pokud budou pozitivně testováni na Covid-19, i když porušení této povinnosti může být obtížně postižitelné. Lékař zaměstnavatele o tom, že jeho zaměstnanec byl pozitivně testován, informovat nesmí.

Může zaměstnavatel sdělit zaměstnancům, který z kolegů onemocněl Covidem-19?

Pokud lze prevenci před nemocí zajistit jinak, tak rozhodně ne. Informování o tom, že konkrétní kolega onemocněl koronavirem, významně zasahuje do soukromí člověka, i s ohledem na možnou viktimizaci.

Pokud prevenci nelze účinně zajistit jinak, může zaměstnavatel učinit výjimku a sdělit nezbytnému okruhu zaměstnanců, že jejich kolega Covidem onemocněl. Lze tak učinit jen po individuálním posouzení a s odůvodněním, proč jiná méně invazivní opatření nejsou dostatečná.

Obvyklou starostí zaměstnavatele bude identifikovat skupinu zaměstnanců, kteří mohli s nakaženým přijít do bližšího kontaktu. Pokud například je firma schopna zpětně vysledovat pohyb zaměstnance po budově na základě používání vstupní kartičky, pak lze jen doporučit raději využít těchto informací. I kdyby tato data byla shromážděna původně k jinému účelu, bude jejich použití pro účely prevence v konkrétních případech zpravidla obhajitelné.

Může zaměstnavatel poslat zaměstnance na test na koronavirus?

Nejde o otázku ochrany osobních údajů, ale práv zaměstnavatele. Zaměstnavatel sám provést test nemůže. Je diskutabilní, zda může zaměstnanci, u kterého má podezření na možnou nákazu, uložit, aby se testu podrobil.

Jedinou možnost skýtá právo zaměstnavatele poslat zaměstnance na mimořádnou pracovnělékařskou prohlídku podle § 12 vyhlášky č. 79/2013 Sb (jde o vyhlášku k zákonu o specifických zdravotních službách, který upravuje lékařské prohlídky zaměstnanců). Domníváme se, že mimořádné prohlídky lze použít v případech, kde zaměstnanci potřebují k výkonu práce zdravotní průkaz, tedy typicky restaurace, občerstvení, apod. Bezinfekčnost je u nich pro výkon práce podmínkou. U ostatních zaměstnanců je povinnost podrobit se testu na koronavirus diskutabilní, a to i když ji plošně navrhuje využít Ministerstvo práce a sociálních věcí.

Zaměstnavatelům by jistě pomohlo, pokud by jim zákonodárce dal jasné právo po zaměstnancích podstoupení testu žádat.

Může zaměstnavatel měřit zaměstnancům teplotu a vyžadovat informace o kontaktu s nakaženými osobami?

Zaměstnavatel je podle našeho názoru oprávněn požadovat po zaměstnancích informace o možných vlivech, které zvyšují riziko nákazy, a to i v případě, že se týkají jejich soukromého života. Zaměstnanci by si měli uvědomit, že jde také o zdraví jich i jejich blízkých.

Složitější je to s měřením teploty. Dozorové úřady v různých státech Evropské unie vydaly stanoviska jak zakazující tak povolující měřit při vstupu do budovy teplotu. Český Úřad na ochranu osobních údajů žádné vyjádření dosud neposkytl. My se kloníme k tomu, že měření teploty bylo odůvodnitelné v době, kdy se předpokládalo, že většina nemocných má zvýšenou teplotu.

Podle nejnovějších výzkumů však velké procento nemocných Covidem-19 má jen mírné projevy choroby, zejména u zdravých osob často v produktivním věku. Počet nemocných je momentálně na ústupu a v nejbližší době se dá očekávat jen minimální počet nakažených. S ohledem na tyto skutečnosti se zdá měření teploty jako zbytečně zasahující do integrity fyzických osob, a tudíž se dostáváme minimálně na hranici obhajitelnosti, i když se v začátcích epidemie měření teploty jevilo jako rozumné.

Výhled do budoucnosti

I když v současné době je v našem státě epidemie na ústupu, riziko nákazy stále trvá, takže ani uvolnění státních opatření často nebudou znamenat konec opatření na pracovišti. Otevírat budou postupně i podniky dosud zavřené, některé z nich s velkou rizikovostí pro přenos nákazy. Určitá úroveň monitoringu zdraví zaměstnanců bude nadále přetrvávat a bude obhajitelná.

Jejich podoba a rozsah se může měnit nejen podle rozsahu nákazy, ale také v závislosti na výsledcích výzkumu koronaviru, jak ukazuje příklad s měřením teploty. Nelze vyloučit další vlny nárůstu onemocnění, kdy může být zapotřebí opatření na pracovišti zase zpřísnit. A tomu všemu je zapotřebí přizpůsobit vždy i zpracování osobních údajů, aby odpovídalo aktuální situaci.

ŘEŠÍTE PODOBNÝ PROBLÉM? KONTAKTUJTE NÁS.